Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magdaléna, 10. kapitola

6. 2. 2012

 Oba ještě chvíli stáli a dívali s na hůlku v Madalénině ruce a pak Magdaléna udělala to, co bylo podle jejího názoru nejlepší. Brumbálovu hůlku položila na stůl a rychle mířila ke dveřím. Brumbál na ni něco křičel, ale ona ho neslyšela. Rozeběhla se po schodech dolů a srdce jí bušilo strachem. Právě napadla jednoho z největších kouzelníků všech dob! Napadla a odzbrojila! Z toho bude mít neuvěřitelný průšvih... Vyhodí ji, nebo rovnou zavřou do Azkabanu? Běžela po schodech, pak probíhala chodbou tam, kde tušila východ. Běžela, jak nejrychleji dovedla a nakonec spatřila vstupní dveře. Vyběhla ven a tam se zhroutila do trávy. Nohy jí odmítaly dál nést. Byla unavená, vystrašená a bezradná. V tom zaslechla měkké, tiché , jakoby opatrné kroky. Ale neblížily se z hradu, naopak. Od lesa.

,,Je tu krásně,“ ozvalo se najednou přímo vedle ní, „Často sem chodím přemýšlet.“ Magdaléna spatřila vedle sebe pohyb. A pak už si někdo sedal k ní. Zadívala se druhé osobě do tváře a nenápadně si otřela oči. A pak se stalo něco naprosto nečekaného. Severus Snape jí položil ruku na rameno. Magdaléna sebou trhla, ale on se nenechal odradit. Přisedl si k ní blíž. „Jak neuvěřitlně se jí podobá!,“ všiml si znovu Severus, když se zahleděl do Magdaléniny uplakané tváře. „Neplačte... Nikdy nic není tak zlé, jak se zdá,“ snažil se ji povzbudit. Magdaléna jen přikývla. Severus se usmál. To Magdaléně dodalo odvahu. „Zavřou mě do Azkabanu! ,“ vyhrkla najednou a rozplakala se. Snape povatáhl obočí : „ A proč by to měli udělat?,“ podivil se. „Já... Já jsem... Odzbrojila Brumbála!,“ rozvzlykala se Magdaléna ještě víc. „Ale Magdaléno...“ Snape potlačil touhu rozesmát se, „Za tohle se do Azkabanu neposílá.“ „Ne?,“ podívala se na něj s nadějí Magdaléna. „Ne,“ pousmál se Snape znovu a Magdaléna jeho úsměv oplatila. „Víte, že jste celkem fajn, profesore?,“ podívala se mu do očí. Severus s k ní najednou zvláštně naklonil. „Magdaléno?!“ ozval se Brumbálův hlas. „Severusi! Severusi, neviděl jsi Magdalénu? Utekla z ředitelny, ani nevím, proč. Mám o ní starost, nemohu jí najít,“ křičel Brumbál, když zahlédl Snapea. Sevrus rychle vstal, a podíval se ředitelovým směrem : „Je tady, Albusi, a... ,“ letmo se na Magdalénu podíval, „ Je v pořádku.“ Brumbál se zastavil a pokýval hlavou. Severus podal sedící dívce ruku. „Měli bychom jít za panem ředitelem.“ když spatřil zmatený pohled v jejích očích, pousmál se a dodal ještě : „Já tu bývám celkem často, popovídat si můžeme třeba zítra.“

„Takže, slečno Nováková, znovu vám opakuji, že se nemáte za co omlouvat. Udělala jst jen to, co jsem chtěl...“ opakoval Brumbál, když všichni tři usedli v ředitelně. „Slečna Nováková se bála, že ji zavřou do Azkabanu,“ pousmál se Snape a Magdaléna ho probodla zlostným pohledem. Tohle říkat nemusel! To si s ním ještě vyřídí. Ředitel se pobaveně usmál, „Ale to ne! Máte neuvěřitelný talent. Myslel jsem si, že budete muset do prvního ročníku... Ale to zjevně nehrozí, takže, co s vámi?“ zamyslel se. V tichu uplynulo několik minut. „Magdaléno, vlastně jsem se vás chtěl na něco zeptat... Možná se vám tahle otázka nebude líbit, ale to se někdy v životě stává... Něktré otázky jsou méně příjené, než jiné. Ale odpovědi potřbujeme i na ty nejnepříjemnější. Kde se vzala vaše nenadálá moc? Abych se přiznal, něco takového jsm nikdy nezažil...“ ozval se Brumbál konečně. „Dobrá... Ale, je to celkem na dlouho,“ usmála se Magdaléna nervózně. Brumbál přikývl a Snape se posadil. „Ehm... Znáte rod DeLa Noir?“ zeptala se Magdaléna na úvod. „Jistě,“ přisvědčil Brumbál a Snape přikývl, „Ale... Co to má společného s vámi?“ „Začnu od začátku... To asi bude nejlepší... Vypravila jsem se do Příčné a tam do Gringottovy banky. V trezoru byl dopis. Tento dopis,“ Magdaléna sáhla do kapsy a dopis podala Brumbálovi. Ten se na něj podíval, začal číst a postupně se u rozšiřovaly oči údivem. „To je neskutčné... Neuvěřitelné...“ opakoval pořád. „Pane profesore, nemáte knihu : ČISTOKREVNÉ RODY?“ napadne Magdalénu. „Jistě,“ mávne Brumbál hůlkou a kniha přistane na stole. Magdaléna nalistuje ,,svou“ stránku a ukáže ji Brumbálovi. „Úplně dole... Tam je moje jméno,“ upozorní ředitele, který si pátravě prohlíží stránku knihy. Snape se zvědavě nakloní ke knize. „Tohle jsem skutečně... Nečekal,“ prohlásí Brumbál, „Takže... Vy jste tedy Magdaléna DeLa Noir. Ne Magdaléna Nováková... Jste z velice váženého rodu. A zřejmě jste zdědila talent po Anelisse. Teď už mi to začíná být jasné.“ Brumbál se opět odmlčel a zamyšleně se zaklonil a zadíval se do stropu. „S vaší výukou to uděláme následovně : Většiny se ujmu já. Ale je tu několik přdmětů, na které de mám větší odborníky. Například lektvary, bylinkážství a jasnovidectví.“ rozhodl s autoritou ředitele Brumbál. „Lektvary a bilinkářstvá bych si mohl vzít já,“ vyhrkl Snape. Brumbálovi se pobaveně zalesklo v očích, „Dobrá, ale co jasnovidectví?“ zeptal se. „To po mě nechtějte Brumbále! Jasnovidectví nikdy!“ ohradil se Severus tak rychle a důrazně, až se Magdaléna rozesmála. „Nemyslím si, že jasnovidectví by byl předmět, který bych nutně musela mít,“ řekla, když se uklidnila. „Dobrá tedy,“usmál se na ni Brumbál a mrkl, „Pak mi tedy nezbývá, než popřát vám dobrou noc. Profesor Snap vám ukáže, kde budete zatím spát. Po zahájní školního roku dostante ložnici v nebelvírské věži.“ „Dobrou noc... A děkuji, pane profesore,“ usmála se Magdaléna a následovala Severuse.

„Tady je to,“ prohlásil malinko zadýchaně Snape před dveřmi. Oba na sebe nervózně hleděli. „Tak tedy... Dobrou noc, profesore,“ odhodlala se Magdaléna a sáhla po klice. „Dobrou noc,“ odpověděl Snape a Magdaléna by přísahala, že to znělo zklamaně. „Dobrou,řekla ječtě, než zmizela v pokoji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Další kapitolu prosím!

(Christine Rose, 31. 3. 2012 11:29)

Tak jsem dočetla všech deset kapitol a moc povedý příběh :-)

Snape je teda nějak miloučkej, v tom něco bude :-D

Čekám na další kapitolu, snad bude co nejdřív! :-)