Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magdaléna, 13. kapitola

22. 4. 2012

      ,,Magdaléno?! Co tam děláte? Slezete, spadněte!" křičel zmateně vyděšený Snape. ,,Vlastně, chci říct, spadnete, slezte!" opravil se a hleděl vzhůru ve snaze zahlédnout alespoň pramen jejích vlasů. Magdaléna se rozesměje a jemu zní její smích jako rajská hudba. ,,Pojďte dolů," pousměje se, ale v očích má strach. Je rád, že ho nemůže vidět. ,,Tak pojďte vy nahoru!" pozve Magdaléna profesora. ,,To ne, já radši stojím pevně na zemi," odpověděl, z čehož Magdaléna usoudila, že určitě nezná pohádku o Popelce. Chvíli ticha přeruší jeho témeř zoufalá prosba: ,,Pojďte dolů," zašeptaná do větru. Magdaléna poznala, že skončil čas her a vydala se dolů. Najednou jí pod rukou vyklouzla kniha. Natáhla se po ní a nejen, že ji nechytila, ještě uklouzla po větvi, na níž stála. ,,Ne!" vykřikla toho dne již po několikáté a zavřela oči. Na zlomek vteřiny zadoufala, že profesor umí napravovat zlomeniny. V tom její pád cosi zastavilo. Otevřela oči a zjistila, že hledí do obličeje Severuse Snapea. Měl v očích nepředstíranou hrůzu, ale také překvapení a úlevu. ,,Jsi v pořádku?" zašeptal ustaraně. Ona jen přikývla a pousmála se. ,,Vyděsila jsi mě," napomenul ji, ale usmíval se u toho. Ona jen hleděla do jeho černých očí a neodpověděla. Chvíli bylo ticho. ,,Jsem v pořádku," usmála se Magdaléna. ,,To jsem rád," usmíval se stále profesor. ,,A... Pustíš mě?" začervenala se a pak si něco uvědomila: ,,Pane, omlouvám se!" vyhrkla. Severus ji postavil na zem: ,,Za co?" pozvedl obočí. ,,Já... Omylem jsem vám tykala," uhnula pohledem. ,,Já vám též," uvědomil si profesor, ,,Víte co? Zůstaneme u toho?" nabídl s rozpaky. ,,Proč ne? Minimálně do začátku roku," přikývla Magdaléna a přijala nabízenou ruku.

     ,,Ty opravdu znáš Shakespeara?" nedá se Magdaléna. ,,Jistě... Je to kuchař, že?" odpoví naprosto vážně Severus. ,,Kuchař? Cože?" Magdaléna se na něj napůl pobaveně, napůl šokovaně podívá. Pak se oba rozesmějí. A není to poprvé. ,,Já ti to málem věřila!" zlobí se na oko Magdaléna. ,,Mě? Mě nevěř ani nos mezi očima!" ušklíbl se Snape. ,,Severusi," usmála se Magdaléna uličnicky. ,,Ano?" podíval se na ni. ,,Mám ti říct tajemství?" podívala se mu do očí. On jen pokrčil rameny. ,,Na profesora jsi celkem fajn," usmála se, když viděla, jak ho to potěšilo.  ,,A ty jsi neuvěřitelně... " zarazil se. ,,Neuvěřitelně co?" zamračila se Magdaléna. ,,Chytrá, když chceš lichotit starším mužům," dokončil větu s náznakem smutku v hlase. ,,Umí starší muži běhat?" zajiskřilo Magdaléně v očích. ,,To nevím," pousmál se Severus. ,,Tak mě chyť, pokud to dokážeš!" vybídla Severuse a rozeběhla se přes louku. Dohonal ji až u vstupní brány do hradu, kde na něj čekala. ,,Chceš mě nechat vyhrát?" zeptal se udýchaně. ,,Ne, jen sama netrefím na večeři," rozesmála se Magdaléna. O okamžik později se vstupní síní rozléhal smích dvou lidí. Brumbál, stojící ve dveřích Velké síně se spokojeně usmál.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Christine Rose, 23. 4. 2012 18:19)

Moc, moc děkuji za věnování !!! :-))

Jak jsem Ti napsala, pěkně se to vyvíjí, jsem moc zvědavá jak to dopadne.
Čte se to jedním dechem, na konci vždy lituji, že to mám tak rychle přečtené. Ale za to nemůžu, ono se to totiž čte samo ;-)