Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magdaléna, 15. kapitola

29. 5. 2012

 Magdaléna letěla na zádech okřídleného koně a vzpomínala... Ještě nedávno byla naprosto obyčejná... A teď? ..Sedím na zádech okřídleného koně!" vyhrkla udiveně Magdaléna, ,,Sedím na zádech okřídleného koně!" najednou se bláznivě rozesmála. Před chvílí vyletěli z houštin Zapovězenézho lesa. Před nimi pomalu vycházelo slunce a oni tiše stoupali k růžovým oblakům. Magdaléna sledovala fascinující výhled pod sebou. Celý svět vstával. a magdaléna byla nad tím vším. Užívala si přelet nad loukou, na níž se púrávě rozvíjely květiny. Ale testrál zrychloval, až z louky zbyla jen šmouha. Kolem Magdalény vál vítr. a v tu chvíli jí začala být zima. Vítr ji štípal do tváří, skučel v uších... ,,Copak tobě není zima?" zeptala se hřebce. Hřebec pohodil hlavou a tiše zaržál. Magdaléna se přitiskla k jeho krku a doufala, že se trošku zahřeje, ale hřebec byl jako led. ,,O tebe se moc neohřeji, že?"pousmála se Magdaléna. ,,Poletíme ještě dlouho?" zajímala se, ale hřebec nereagoval. A tak Magdaléne nezbylo, než sledovat monotónní krajinu kolem. Jednu velkou, rozmazanou šmouhu. Pak se ponořila do svých myšlenek. Bude tam Pavel vůbec? Dostala obrovský strach. Co když tam nebude? A co když tam bude a vyjde najevo, že si vše rozmyslel? Co když má jinou? Co když ...? Hledala další argumenty a byla pořád zoufalejší. tolik si přála, aby už tam byli. Takhle byla sama se svým zoufalstvím... 

   Testrál tiše zaržál. Magdalénu ten zvuk jakoby probral. Je to hloupost! Jak by Pavel mohl mít jinou?A kde jinde by byl? A to největší, co ji trápilo... Proč by si vše rozmýšlel? Jako mávnutím hůlky se uklidnila. Pavel nikdy nevinechal nedělní mši. Nikdy  by nezměnil názor na něco takového. Nikdy... ,,Mohl by jsi maličko zrychlit?" zeptala se roztřeseně Magdaléna,  teď už naprosto promrzlá. Hřebec nereagoval, jakoby ji přes svištící vítr ani neslyšel. Před nimi se najednou začala rozprostírat nádherná podívaná. Zrovna vycházelo Slunce. Magdaléna ohromeně sledovala rudozlaté sluneční paprsky a kotouč, ktetý je následoval. Okolé pomalu zalévalo teplo, ale ne takové, aby Magdalénu trochu zahřálo. Myslela si už, že tu zimu nevydrží, když testrál začal pomalu klesat. Magdaléa se zadívala pod sebe a začla poznávat povědomou krajinu. ,,Tamhle je náš dům!" vykřikla nadšeně, ,,A tamhle!" ukázala na zvětšující se budovu. Tamhle za chviličku uvidí Pavla! Testrál jemně přistál za několika keři v parku u kostela. Magdaléna strnule sklouzla z jeho hřbetu. ,,Děkuji, kamaráde!" pohladila testrála po boku, ten se na ni podíval a vznesl se do vzduchu. ,,Počkej! Kam...," zakřičela Magdaléna, ale pak si to uvědomila! Vždyť ona se s ním domluvila na cestě sem, ne zpátky! Chvíli stála a s hrůzou se dívala na maličkou černou tečku. Pak mávla rukou: ,,Však si nějak poradím," pousmála se. Podívala se na elkou budou kostela. Mám, nebo ne? Přemýšlela jen pár okamžiků..

   Pomalu, ale sebejistě se rozešla  ke vstupním dveřím. V tu chvíli se tozezněly zvony a Magdaléna si byla jistá, že je přímo tam, kde být má.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Christine Rose, 25. 6. 2012 19:22)

No tak se těším, jak to bude to shledání a jak se pak dostane domů. Další zápletky, to je paráda. Tak až bude čas, tak si na mě vzpomeň :-)