Magdaléna, 16. kapitola
Magdaléna vešla do kostela, kde se shromažďovala spousta lidí. Jako vždycky. Chtěla si jít sednout hned do první lavice, aby byla první, koho Pavel uvidí. Chtěla ho potěšit přivítat úsměvem. Ale bylo tam už plno. Musela se spokojit s místem uprostřed. Sedla si do jedné z lavic, ale trochu ji mrzelo že ji Pavel vůbec neuvidí. Netrpělivě čekala až zazní maličký zvoneček ohlašující začátek mše. A po něm, po tom zvonečku vyjde průvod. Tamhle z těch dvěří úplně na druhé straně. A v závěru průvodu půjde on. Pavel. Tolik se na něj těšila. Začínala být netrpělivá zvoneček stále mlčel. A pak najednou ticho prořízl jeho zvonivý hlásek. Otevřely se dveře...Ministranti, maličké děti které šly vždy jako první za nimi starší kněz který vždycky Pavlovi pomáhal. A za ním... Nikdo! Pavel nebyl na svém místě! On tam nešel! Magdaléna se zmateně rozhlížela. ,,Kde jsi?" ptala se tiše sama sebe. Nebyla schopná dávat pozor při čtení, ani kázání starého kněze. Chtěla odtud být pryč. Ale pak si uvědomila, že tu není jen kvůli Pavlovi. Hlavním důvodem, proč se chodí do kostela přeci není nic jiného než služba Bohu a láska k Němu. Zastyděla se sama před sebou a okamžitě soustředila pozornost na to, co se dělo v předu, před oltářem. Ale bylo pozdě. Kněz udílel závěrečně požehnání. A průvod odcházel. Žena vedle Magdalény se zvedla a stejně jako ostatní odcházela. Magdaléna se rozhlížela a v kostele skoro nikdo nebyl. Jen úplně v první lavici někdo seděl. Seděl... Spíš klečel, očividně nevnímal okolí, ztracen ve vlastních myšlenkách. Magdaléna ještě chviličku seděla pak se rozhodla, že se bude řídit příkladem neznámé osoby v první řadě. Poklekla v lavici a začala prosit Boha o setkání s Pavlem, o odpuštění toho že nedávala pozor při mši. Naprosto se ponořila do té prosby, nevnímala okolí, neposlouchala, oči měla zavřené. Po chvíli uslyšela kolem sebe tiché krkoky. ,,Že by Pavel?" napadlo ji a rychle otevřela oči. Ne, jen mladá řeholnice. Šla zhasnout svíce a uklidit oltář. Magdaléna neudržela slzy, které se jí draly z očí. Klečela v kostele a tiše plakala. ,,Co je tohle za spravedlnost? Jela jsem sem takovou dálku a zbytečně! Není tu.... Není tu!" poslední větu vykřikla ve svém zoufalství nahlas. Mladá řeholnice se otočila od oltáře a zahlédla plačící díku v zadní řadě. Pomalu přešla kostelem a posadila se vedle ní. ,,Drahoušku, copak?" zeptala se tiše Magdalény. ,,To... To nic, sestro, "otřela si oči Magdaléna, ,,To bude pořádku." Mladá sestra jí položila ruku na rameno: ,,Sdílená starost je nemší starost." ,,Neviděla... Neviděla jste otce Pavla?" zašeptala neslšně Magdaléna. Sestra se usmála a zvedla se. ,,Myslím, že odpověď najdete v předu." zamrkala a odešla. ,,V předu? Jako na oltáři? Nebo kde?" ptala se Magdaléna, ale řeholnice ji už neslyšela.
Magdaléna se pomalu vydala prázdným kostelem. Tiše našlapovala, aby nerušila neznámého v první lavici. Nepodařilo se. Když procházela kolem, zvedl hlavu. ,,Magdaléno?!" nevěřícně se na ni díal. Jako kdyby patřila do snu. ,,Pavle! Co...? Proč...?" koktala rozčileně Magdaléna. Pavel se na ni jen dvíal a nic neřekl. Po chvíli se Magdaléna otočila a vyběhla ven.
Komentáře
Přehled komentářů
Kdyby si si myslela, že už sem přestala čekat, tak nepřestala :-) Občas sem v dlouhé chvilce zavítám
Re: ...
(Zuza, 13. 10. 2012 12:21)
Christine, promiň, promiň a ještě jednou promiň... Měla jsem rozbitý počítač... Ale, dobrá zpráva dne je, že mám notebook! A díky němu přivedu Magdalénu i ostatní zpátky k životu!
Díky za Tvou věrnost! (Nezní to skoro, jako kdyby to řekl Voldemort? I když, ten by asi neřekl díky. :-D)
Re: ...
(Zuza, 10. 9. 2012 11:47)Promiň, Christine... Proiň, nestíhám. :-( Ale budu se snažit tento týden něco napsat....
...
(Christine Rose, 4. 7. 2012 15:45)Tentokrát je moje chyba, že si to čtu tak pozdě, to víš, prázdniny :-D .. no tento díl mi toho moc nepověděl, spíš dal další otázky. Těším se na další :)
...
(Christine Rose, 11. 10. 2012 18:30)