Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magdaléna, 2. kapitola

21. 2. 2011

 Kapitola druhá: Všechno je jinak


Tohle není možné! To nemůže být pravda, napadá Magdalénu. Vždyť on přece není. Ale jak to, že tu teď sedí před ní? Je tu jediné vysvětlení. Ten člověk je blázen. Jinak to není možné. A pak to Magdalénu napadne. Ten muž je blázen, nebo herec! To je jasné! A nebo prostě jen vtipálek. Dlouze se na něj zadává a on se vševědoucně usměje. Jako kdby tím úsměvem říkal: Já vím, ne co myslíš... Oba ale mlčí. Magdaléna se dál toulá ve svých myšlenkách. Jak to, že ale vypadá stejně, jako v jejích představách? Jeho modré oči ji rentgenují úplně stejně, jako jeho její zelené. „co ode mě chcete?“ zašeptá Magdaléna. „Povědět Vám pravdu.“ řekne Brumbál stejně tiše. „Prvadu?“ zopakuje Magdaléna ledově. „Ano, pravdu.“ potvrdí pevně a upřímně Brumbál. „Magdaléno, vy patříte do našeho světa. Jste čarodějka.“ upřeně se jí dívá do očí. „Jistě, samozřejmě. Jsem čarodějka a za chvíli mi přičarujrte růžového slona, že?“ odpoví ironicky Magdaléna. „Růžového slona?“ optá se Brumbál a v očích mu zahrají pobavené jiskřičky. V příštím okamžiku vytahuje hůlku. A o dvě vteřiny později stojí uprostřed obýváku růžový slon! „Co to...?“ vydechne Magdaléna zděšeně. „No přece růžový slon, slečno Magdaléno.“ ozve se pobaveně někde za slonem Brumbálův hlas. „Slon? Kde se tu...?“ v tu chvíli slon zmizí. „Mluvila jste o růžovém slonovi, nebo ne? Tohle byla magie. Taková, ketrou jistě brzy dokážete i vy, slečno. Jen se jí musíte učit.“ vysvětlije Brumbál dosud zkoprnělé Magdaléně. „Takže je to pravda? Je to všechno pravda?! Kouzla exsistují, vy všichni exsistujete?“ vyptává se Magdaléna nevěřícně. „Kdo, vy všichni?“ podiví se Brumbál. „Vy, Harry Potter, ministerstvo, Bradavice, Příčná ulice, Tonksová, Sirius Black...“ začne Magdaléna. „Jak to víte?“ přeruší ji Brumbál ostře a namíří na ní hůlku. Magdaléna se zatváří vyděšeně. Nechce jí snad ublížit? „Z...z těch knih...“ zakoktá zmateně. „Z jakých knih?“ stejně jako předtím se zeptá Brumbál, ale hůlku maičko skloní. Magdaléna se zvedne z gauče, opře se o berle a doslova doskáče ke knihovně. Vyndá několik knih a zoufale na ně pohlédne. Nemá se jak dostat zpátky, nemůže se opřít o berle a zároveň nést knihy... Brumbál pozná, v čem je problém a jedním slovem a mávnutím hůlky jej vyřeší: „Accio!“ Knihy tiše přeletí na stolek. „Velice zajímavé, skutečně. “ konstatuje Brumbál trochu udiveně. „Smím si ty knyhy půjčit?“ optá se po chvíli listování prvním dílem. „Samozřejmě, jistěže.“ odpoví překvapená Magdaléna. „Takže, slečno, abychom se dostali k jádru věci co nejdřív. Přišel jsem, abych Vám oznámil, že jste zapsána ke studiu na naší škole. Je jen na Vás, jestli místo přijmete, či nepřijmete. Podle našich zákonů jste dospělá a pokud se nemýlím, podle Vašich také, takže je to skutečně čistě na vás.“ přejde k věci Brumbál. „ Dovolte mi prosím otázku... Proč teď? Proč až když je mi 18? Na školu přjímáte od jedenácti, mám pravdu?“ diví se Magdaléna. „Ano, to samozřejmě máte. Jste velice dobře informovaná. Občas se ale stane, že se u někoho jeho schopnosti objeví dříve, nebo později. A u Vás nastal ten druhý případ.“ vysvětluje Brumbál. „Abych pravdu řekla... Jak se říká, něco mi tu nevoní...“ nedá se Magdaléna. „Omlouvám se, to je má chyba. Zřejmě to tu zanechal ten slon.“ mávne Brumbál hůlkou. „Ale já jsem to myslela jinak.“ poznamená trochu jedovatě Magdaléna. „Já vím, slečno. Trocha humoru nikdy neuškodí. Ale teď vážně. Nedějí se Vám poslední dobou divné náhody? Nemáte podivné myšlenky? Nestávají se Vám třeba nehody, které chvilku před tím doslova předpovíte? Zamyslete se nad tím, prosím.“ vyzve ji Brumbál naléhavě. Magdaléna se zamyslí. Ten člověk má pravdu. Co třeba její dnešní nehody? Nenapadlo ji snad chvilku před tím, než upadla, že zrovna tohle se nesmí stát? A o minutu později ležela na chodníku... Zvláštní. Ale o tom bude přemýšlet později, „Kdybych se rozhodla, že místo přijmu, čistě teoreticky, co by se dělo potom?“ zeptá se. „Potom by jste si musela sehnat všechny věci, které budete ke studiu potřebovat. Zřejmě by jste nezačínala od prvnho ročníku, ale já sám bych Vás naučil, co by se dalo. Podle Vaší úrovně bychom Vás zařadili do příslušného ročníku. A samozřejmě by jste bydlela na hradě.“ vysvětlí Brumbál trpělivě. „Dobrá. Kde se dají sehnat věci, jako hůlka, učebnice...?“ ptá se Magdaléna dál. „Ano, to je druhá věc. Musela by jste do Prahy, tam je Příčná ulice. Na konci této ulice je zeď. Tam poklepete dlaní, na jakékoli místo a řeknete heslo. Pak budete moci zdí projít a budete na Příčné ulici. Tam všechno seženete. Peníze si můžete vyzvednout v bance. Je tam účet na Vaše jméno. Myslím, že ho již dlouho nikdo nepoužil. Je po Vaší prababičce.“ „Vy jste znal mojí prababičku?“ podiví se Magdalénastejně, jako ten večer asi stokrát. „ Ano, úžasná žena, opravdu úžasná. První čarodějka ve Vaší rodině. A dosud jediná.“ zamyslí se Brumbál. „Dobrá. A jaké je heslo ke vstupu na Příčnou ulici?“ zajímá se Magdaléna. „Heslo je : Bradavice. Ale teď, mě, drahá Magdaléno, omluvte. Je čas, abych šel. Vaše matka je už netrpělivá, zřejmě jsem se jí nelíbil už na první pohled... A je již hodně pozdě a vy budete mít o čem přemýšlet zbytek noci. Loučím se tedy s vámi a přeji krásný zbytek prázdnin.“ rozloučí se Brumbál a chystá se k odchodu. „Jen seďte, myslím, že Vaše maminka mě ráda vyprovodí.“ dodá ještě, když vidí, jak se Magdaléna namáhavě zvedá. Magdaléna slyší ještě hlasy, kroky, pak klapnutí domovních dveří. Brumbál měl pravdu. Má hodně námětů k přemýšlení. A rozhodnout se musí sama. Ale jak?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(SB Colette, 27. 3. 2011 18:26)

Proč dvakrát? O.o

Colette15.estranky.cz

(SB Colette, 27. 3. 2011 18:24)

Se všemi tu velmi souhlasím :) i přes mé děsivé komentáře :) mám tuto povídku velmi ráda a doufám, že se, Zuzko, nikdy nevzdáš :) I když, já nemám co říkat, nemít napsanou takovou hromadu kapitol dopředu, byli by mí čtenáři o hladu :D

...

(Colette, 27. 3. 2011 18:23)

Se všemi tu velmi souhlasím :) i přes mé děsivé komentáře :) mám tuto povídku velmi ráda a doufám, že se, Zuzko, nikdy nevzdáš :) I když, já nemám co říkat, nemít napsanou takovou hromadu kapitol dopředu, byli by mí čtenáři o hladu :D

...

(Simeona Horáková, 13. 3. 2011 22:57)

To je úžasné, nic takového jsem ještě nečetla. A toho jsem četla hodně.. Dostat se do Bradavic až v 18ti letech..

...

(Barunka, 13. 3. 2011 16:49)

Pár překlepů by tam bylo, ale to je vedlejší - všichni je děláme.
Musím říct, že se mi to pořád líbí. A to docela dost. Ten nápad s růžovým slonem - tak ten mě dostal a měl jakýsi spád.
Jsem moc zvědavá, co udělá Brumbál s knihami.
A poslední věc, tu chci říct potom, co jsem četla komentář od Tiny de Vere - podle mě bys Magdalenino jméno neměla zkracovat. Takhle to zní mnohem zajímavěji a originálněji. A vůbec ne staromódně. :-)

...

(Janie, 12. 3. 2011 19:04)

Úžasné. :) Doufám, že další kapitoly se dočkám čím jak nejdřív. :)
Nikdy jsem nic podobného nečetla, takže jsem zvědavá jak to bude dál. :)

Hmmm...

(Tina de Vere, 3. 3. 2011 20:58)

To je moc pěknej nápad :-) Líbí se mi to. Ještě jsem nečetla povídku, v které by se někdo dostal do Bradavic až v 18 letech a pokud se nemýlím, tak Pavel taky není jen tak obyčejný mudla? (ale je to asi jen moje domněnka :-))
Jen taková rada a neber ji jako výčitku :-) zkus Magdalénino jméno zkracovat (např. Magda) čte se to líp a nezní to tak staromódně.