Magdaléna, 3. kapitola
Kapitola třetí : Být, či nebýt?
Sotva se za Brumbálem zaklapnou dveře, Magdléně se začne hlavou honit spousta věcí. Její prababička a čarodějka? To není možné. I když.... Kdo jí po dnešním večeru poví, co je možné a co není? Asi nikdo. Magdaléna se naprosto ztratí ve svých myšlenkách. Je tu spousta otázek, které potřebují odpovědi. Skoro jako kdyby všechny ty otazníky volaly po vyřešení. „Kdo to byl, Magdaléno?“ ozve se najednou tak blízko, až se Magdaléna lekne a téměř nadskočí. Tak se zamyslela, že ani neslyšela, jak za ní přišla máma. „Jeden.... Známý. Dlouho jsem ho neviděla a on byl náhodou tady blízko, tak se stavil.“ Lež! Magdaléna nikdy nelhala, lži nesnášela úlně stejně, jako lháře samotné. Ale copak mohla říct pravdu? „A že přišel takhle pozdě?“ podiví se máma, ale víc se naštěstí neptá. „Mami, jsem unavená, pjdu spát, ano?“ vymluví se Magdaléna tiše. „Magdi, viděla jsem Pavla, jak se na Tebe dívá. Kdbys chtěla s čímkoli poradi, neboj se a klidně se na mě obrať, ano?“ převede řeč jinam máma, jakoby ji neslyšela. „Mami, mezi námi vůbec nic není. Ani být nesmí. A neříkej mi prosím Magdi, jsem Magdaléna.“ poprosí mírně Magdaléna a zvedá se. „Tak se nezlob, Magdaléno!“ odpoví jí máma trochu uraženě a odejde, aniž by své dceři popřála dobrou noc. To Magdalénu trochu zamrzí, ale co se dá dělat.
V posteli Magdaléna přemýšlí. Co má dělat? Jít studovat magii byl její sen. Jako malá holka přece doufala, že se přesně tohle jednou stane. A když se to stalo? Neví, jestli má obětovat všechno, co má, všechno, co získala, nebo co jí bylo dáno. Jestli má jít za nejistým výsledkem a obláčkem páry? Vstoupit do vlastního snu a ztrati všechno, nebo zůstat a ztratit sen? Nebo možná splněním onoho snu ještě víc získat? Ale hlavně by přišla o rodinu. Zbyla jí sice jenom mamka, ale stejně. Určitě by to nepochopila. Jenže pak se jí v hlavě ozval hlásek: „Když nepochopí celou pravdu, proč bys jí to říkala?“ Jasně! Uvědomí si Magdaléna. Proč říkat celou pravdu někomu, kdo by ji odsoudil? Někomu, kdo by jí nevěřil? Proč by vlastně měla komukoli říkat celou pravdu? Ten hlásek má pravdu! Jednu otázku si zodpoví, hned je jich tu pět dalších. Ale ta zásadní zůstává neměnná :„Být, či nebýt čarodějkou?“
Přemožená únavou, událostmi a otázkami Magdaléna nakonec usne. Ráno se probudí s naprosto čistou hlavou. Jako kdyby její mozek přes noc pracoval na dokonalém plánu. Sotva se zbaví sádry na noze, vyrazí do Příčné ulice. Tam si všechno nakoupí a pak se rozhodne. Pokud bude skutečná Příčná, budou skutečné i Bradavice. Pak, až bude mít jistotu, naprostou jistotu, bude se moci rozhodnout. Bude vědět, na čem je. Jenže spousta věcí jí nejde z hlavy. Spousta otázek zůstává. Magdaléna přemýšlí pořád dokola o stejných věcech. A čas letí. Ani se nenaděje a uteče týden...
Magdaléna si zrovna vybírá, kterou sukni si vezme, když zaslechne mámin hlas: „Magdaléno? Jsi nahoře?“ „Ano, mami, jsem tu. Stalo se něco?“ odpoví opatrně. „Ne, jen jsem se chtěla zeptat, jesti něco nepotřebuješ.“ ozve se znovu. „Ne, mami, díky!“ zavolá Magdaléna a už si bere zelenou sukni až ke kotníkům, aby jí byla sádra vidět co nejméně. Potichu sejde schody a už si v předsíni nazouvá butu, když se objeví máma. „Někam se chystáš?“ zamračí se. „Ano, mami, já musím. Nezlob se...“ omlouvá se Magdaléna. „Za Pavlem?“ ptá se máma vševědoucně. „Vždyť víš, že nejdu za ním!“ brání se celkem zbytečně Magdaléna. Máma se ale jen sebevědomě usměje, jako kdyby chtěla říct, všechno vím, všechno znám a jen já pravdu mám! „Stejně bys tam neměla chodit, je to daleko.“ nedá se máma odbýt. „Pojedu autobusem.“ ujistí ji Magdaléna, rozloučí se a jde. Stejně by to pěšky nestihla. Sotva totiž vejde do dveří, rozezní se zvon. Magdaléna se co nejrychleji doplouží k lavci a sedne si. V tom okamžiku zazní první tóny varhan. Přichází průvod v čele s dětmi. Za nimi jde Pavel. Očima zdraví přítomé a když se jeho oči setkají s Magdaléninými, malinko se zarazí. Ale i přes to, pokračuje dál uličkou k oltáři. Kdykoli se na něj Magdaléna podívá, zjistí, že i on hledí jejím směrem.
„Neměla jste sem dnes chodit, Magdaléno!“ to je první, co Pavel řekne, když je konec a on si za ní pospíší. „I já Vás ráda vidím.“ smečuje Magdaléna a ví, že tím mu vyrazí dech. „Ale... Ale... Já, nemyslel jsem to tak, odpusťe.“ sebere mu tím doslova vítr z plachet. „Magdaléno, já to myslel kvůli Vaší noze. Přišel bych za Vámi.“ nabere znovu sebevědomí. „Ale to není třeba, Otče.“ určí meze rozhovoru Magdaléna. „Je to moje povinnost. Navštěvovat nemocné a umožnit jim účastnit se eucaristie.“ vrátí úder Pavel. Tentokrát je to Magdaléna, kdo nemá co říct. „OdvezuVás alespoň domů, pojďte.“ vyzve ji Pavel a Magdaléna přikývnutím přijme ruku podanou ke smíru. Cestou ale mlčí. Co když měla její máma pravdu. Co když se za ní Pavel nějak dívá? To přece nesmí dovolit! „Co je Vám, Magdaléno? Jste nějak mlčenlivá.“ přeruší Pavel ticho. „Přemýšlím.“ řekne Magdaléna prostě. „O nás?“ zeptá se Pavel tak tiše, že ho přes motor auta sotva slyší. „Pavle, vy... Já... Vy jste kněz. A já nesmím dovolit, abychom byli víc, než přátelé. Nezlobte se, omlouvám se...“ jedním dechem ze sebe vysype svoje trápení Magdaléna. „To já se omlouvám. Zadal jsem důvod. Jsem vinen. Vy ne, Magdaléno, neobviňujte se. Vy se nezlobte.“ prosí s očima upřenýma na silnici Pavel. Chvíli nezní nic, než hučení motoru. „Ale jsme přátelé, že?“ prolomí to hrozné ticho Magdaléna. „Ano, jsme přátelé.“ usměje se na volant Pavel. „Ale i přes to, Vás musím požádat, aby jste mi zastavil už tady.“ upozorní na začátku jejich ulice Magdaléna. Pavel tázavě pozvedne obočí. „Mamka.“ řekne Magdaléna stručně, ale jasně. Auto zastaví a Magdaléna se ohlédně na řidiče. „Děkuji Vám, Otče.“ loučí se. „Magdaléno, já... Dobrou noc.“ zašeptá on a odjede bez dalšího slova. V tu chvíli má Magdaléna jasno. Musí odjet, než se stane neštěstí. Než se přihodí něco zlého, něco, čeho by pak všichni litovali. Přinutil ji k tomu jeho výraz. Jeho smutek v očích....
Komentáře
Přehled komentářů
Tak Pavel je kněz? :-) Pěkná kapča... ;-)
...
(Barunka, 17. 3. 2011 16:44)
Tak on je to kněz? A to ještě nebyl řečeno, že ne? To je teda zvrat... A pořádný :-)
Moc pěkné :-)
Re: ...
(Zuza, 17. 3. 2011 19:56)
To, že je Pavel kněz ještě řečeno nebylo. Díky za komentář...
A že je tu dvakrát, to vůbec nevadí. Dvonásobně potěší. :-)
...
(Barunka, 17. 3. 2011 16:45)
Tak on je to kněz? A to ještě nebyl řečeno, že ne? To je teda zvrat... A pořádný :-)
Moc pěkné :-)
Mmm
(Tina, 20. 3. 2011 21:37)