Magdaléna, 6. kapitola
Tajemství moci
Pan Olivander na Magdalénu ještě chviličku nevěřícně pohlížel. Pak vyndal svou hůlku, mávl s ní a ve dveřích obchodu cvakl zámek a přes výlohu se zatáhly rolety. Magdalénu to maličko vyděsilo, ale nedala na sobě nic znát. Uvědomila si, že s ní starý prodavač asi chce mluvit a nechce být rušen. On, místo, aby cokoli řekl, pořád ji jen sledoval. Magdaléna tedy oplatila jeho pohled a zadívala se mu do očí. Jeho oči byly téměř stříbrné, měl v nich zmatený výraz. Pak najednou zašeptal, sotva slyšitelně, téměř zoufale : ,,DeLa Noir?" Magdaléna opět jen přikývne. Pan Olivander tedy ukáže na dveře a jako první se k nim vydá. Magdaléne jde za ním, je to něco jako sklad. Jsou tam od shora až dolů police, jen v jednom rohu je malý stolek a u něj dvě židle. Pan Olivander gestem Magdaléně naznačí, aby se posadila. Hned potom se sám zhroutí na židli naproti ní a znovu nevěřícně zašeptá : ,,DeLa Noir..." Magdaléna nechápe, proč s ním tahle zpráva tolik zamávala. Nic ale neřekne a čeká, až začne sám od sebe. On na ní ještě chviličku nevěřícně hleděla a pak zavřel oči. ,,Znal jsem vaši prababičku. Annu... To já jsem jí pomáhal s tím kouzlem." řekne po chvíli. ,,S kouzlem? S jakým?" podiví se pro změnu Magdaléna. ,,Vy o ničem nevíte? Co vlastně Vám kdo řekl?" pohlédne na ní znovu Olivander. Magdaléna vyndá dopis a podá mu jej přes stůl. On pohlédne na pečeť a dopis rozbalí. Po chviličce přikývne a vrátí jej Magdaléně, která dopis okamžitě schová jako nejcennější poklad.
,,Podle tohoto dopisu bych Vám měl všechno vysvětlit... Povím Vám tedy, většinu toho, co vím." řekne pan Olivander najednou. Magdaléna na něj pohlédne : ,,Většinu? Proč ne všechno?" ,,Mademoiselle DeLa Noir, kdybych Vám řekl všechno, bylo by to nebezpečné pro nás pro oba. Možná dokonce životu nebezpečné." vysvětlí a odmlčí se. ,,Co tedy víte?" zeptá se Magdaléna netrpělivě. Pan Oliander se poprvé během jejich rozhovoru usměje: ,,Jste úplně stejná jako Anelisse..." zasní se maličko, pak se ale nadechne a rozpovídá se. ,,Anelisse byla jako ostatní kouzelnické děti v jejím věku. Jen byla z mimořádně dobré rodiny. Velice bohaté rodiny. Její rodiče hodně dali na tradice. Chtěli, aby Anelisse chodila do Krásnohůlek, bylo to nedaleko jejich panství, ve Francii. Ale Anelisse naštěstí nebyla přijata, prý nemá dostatek talentu pro tuto výběrovou školu. Jak byla tehdejší ředitelka bláhová! Musela tedy nastoupit do Bradavic. Tehdejší učitelé ihned objevili její obrovský talent. Namísto toho, aby šla do druhého ročníku, šla rovnou do třetího. Mohla by to zvládnout z čtyři roky, ale kvůli přátelům, byla Anelisse v Bradavicích pět let. Namísto sedmi. Nechtěla se vrátit domů, věděla totiž, co ji čeká. Podle tradice ji měli rodiče provdat za nějakého bohatého a samozřejmě čistokrevného kouzelníka. Za kouzelníka, kterého nejspíš ani nezná. Ale domů se vrátit musela. Přesně tak, jak předpokládala. Rodiče mezitím domluvili zasnoubení a do roka měla být svatba. dva dny před svatbou se po Anelise slehla zem. Utekla do světa a pod falešným jménem dva roky cestovala. Učila se novým věcem, a učila i ostatní okuzelníky a čarodějky. Pak se musela vrátit domů, do Francie. Na pohřeb svýc rodičů. Byli zavražděni. Nikdo nevěděl kým, nikdo nevěděl proč. Osmnáctiletá Anelisse zažádala na miniterstvu kouzel o místo bistrozorky. Přísahala totiž, že smrt svých rodičů pomstí. Aby to mohla udělat, náramně se jí hodil přístup do archivů ministerstva. Na místo byla okamžitě přijata. Nebylo divu, tak nadaná čarodějka... A navíc... Její jméno znal celý kouzelnický svět. Anelisse byla v práci velice snaživá, nikdy jí nevadilo zůstat přes čas a díky ní se podařilo chytit mnoho lumpů. Zhruba tolik, kolik jindy za celý rok... A to za necelých pět měsíců. A tak se v devatenácti letech stala Anelisse vedoucí odboru bystrozorů. Na tohle místo měl spadeno nejeden kouzelník. A tak Anelisse získala další nepřátele. Ale to jí nijak netrápilo. Klidně si dál vynalézala kouzla i nové lektvary. Patronovo zaklínadlo... Zastírací kouzlo, dokrvovací lektvar... To všechno a mnoho dalšího je jeím dílem. Tím si tvořila další nepřátele. A mezitím pátrala po vrahovi svých rodičů. A pořád dostávala do Azkabanu další a další lidi. Oni si to zasloužili, ale jejich rodiny byly samozřejmě proti. A tak Anelisse čelila stále častějším útokům. Nemohla ani jít s práce domů, aby nemusela bránit svůj život. Stále při tom všem vynalézala, pracovala na ministerstvu a pátrala po spravedlnosti. Ale útoky na ní zašly tak daleko, že jí sám ministr nabídl ochranu. Ale Anelisse to odmítla. Namísto toho zdvojnásobila své úsilí... Jenže.. Bylo jí skoro čtyřiadvacet a přišlo to, s čím nepočítala. Zamilovala se do úplně obyčejného kouzelníka. Po nějaké době se rozhodli, že se vezmou. Anelisse chystala svatbu a těšila se na život potom... Ale... Její snoubenec byla zavražděn. Anelise najednou ztrtila smysl života. Nechtěla pracovat, nechtěla nic vidět, ani slyšet. A všichi ji chápali... A pak najednou se Anelisse znovu upnula k práci. Vynalezla Fidellovo zaklínadlo. Pojmenovala ho po svém snoubenci a život šel dál. Zas to byla ta stará Anelisse. Neohrožená, statečná, moudrá... Ale nám, svým přátelům dělala starosti. Neznala nic, než práci. Odmítala chodit na večírky, nechtěla se s námi scházet. A roky plynuly. Anelisse pátrala po vrazích rodičů i snoubence. Ale bez úspěchu. A stále potkávala víc a víc vrahů, kteří byli posláni za ní. A pak se stalo to, čeho se doslova děsila. Znovu se zamilovala. Bylo jí téměř třicet. Nechtěla znovu riskovat a proto, když to začalo být vážné, rozhodla se, že už nechce být Anelisse Niccole Charlotte DeLa Noir. I se svým novým snoubencem, čarodějem, se rozhodli, že se vzdají všeho. A začnou žít život bez kouzel, život mudlů. Anelisse nechtěla, aby se v její rodině ještě někdy kouzla objevila. Proto vymyslela zaklínadlo, které ničí kouzelnickou moc. Všichni v jejím rodu narození, měli okamžitě o svou moc přijít. Anelise a já jsme provedli zaklínadlo. Jsem si naprosto jitý, že bezchybně. Z Anelisse se pak stala Anna Nováková a Francii vyměnila za Českou Republiku, kde se jí zalíbilo při cestování po světě. Svou hůlku mi vrátila a všechny ostatní věci zničila. Anelisse přestala exsistovat. Byla tu už jen Anna... A zbytek zřejmě znáte..." dokončí vyprávění. Magdaléna chvilku zaraženě sedí, přemýšlí o tom, co slšela. ,,Jak je ale možné, že se u mě moc projevila?" zeptá se po chvíli Magdaléna tiše. ,,Jsou dvě možnosti... Jenda je elice nepravděpodobná, druhá je děsivá..." pokýve hlavou tařičký muž. ,,Číslo jedna, kouzlo selhalo. Ale to je velice nepravděpodobné. Anelisse vždycky všechno měla bezchybné. Vždycky.... A možnost číslo dvě... Která mě osobně docela děsí.... A nejhorší je, že ta možnost zřejmě bude ta pravá... Ale to já Vám říct nesmím... Alespoň teď ne. Zatím. " pan Olivander se jí zahledí do očí. Magdalénu tohle naprosto šokuje, musí o tom v klidu popřemýšlet, musí odejít a být sama. Oči starého muže ji propalují jako rentgenový paprsek. ,,Pane Olivandere, asi půjdu, nezlobte se..." prohlásí Magdaléna. ,,Ale mademoiselle DeLa Noir, ještě nemáte hůlku..." zaprotestuje. Magdaléna zčervená. ,,Nemohl by jste mi prosím říkat mým skutečným jménem? Jsem Magdaléna Nováková." zaprosí tiše. ,,Ale nejste. Od doby, kdy jste se mi představila jako Magdaléna DeLa Noir... Stala jste se Magdalénou DeLa Noir... Podívejte..." opraví ji stařík, přejde ke knihovně a vyndá velice tlustou knihu. ČISTOKREVNÉ RODY, hlásí název na hřbetu. Olivander nalistje stránku a natočí knihu k Magdaléně. Ta zjistí, že nahorě je zlatým písměm DeLa NOIR, hned pod tím rodové heslo. MEMENTO SEMPER - PAMATUJ VĚČNE. Magdaléna jede pohledem po stránce dolů a to, co najde na posledním řádku ji naprosto šokuje. Je tam její jméno! Magdaléna DeLe Noir. Datum narození souhlasí. Musí se jednat o ní. S otazníky v očích pohlédne na Olivandera. ,,Je to prastará smlouva. Jakmile někdo přijme kouzelnické jméno některého z rodů. A přijme ho zaslouženě, okamžitě do tohoto rodu patří. A zapíše se to sem, do knihy rodokmenů..." vysvětlí jí. Magdaléna se ještě chvilku dívá do rodokmenu, jako kdyby chtěla vyčíst něco, co jí uniklo. Ale nic nenachází.
,,Mademoiselle DeLa Noir? Myslíte, že Vám mohu nabídnout jednu ze svých hůlek?" prodavač taktně naznačí, že je jejich rozhovor u konce. Přesunou se tedy do prodejny a Olivander znou otevře obchod. Dál se Magdaléně věnuje jako kterémukoli jinému zákazníkovi. Ale žádná hůlka nesedí. Žádná z nich Magdalénu nezaujme a hlavně, žádnou z nich nezaujme Magdaléna. Prodavač už pomalu žačíná propadat zoufalství, ale něco ho napadne. ,,Malý moment..." křikne jen na Magdalénu a zmizí v zadu. Za chvilku se vrací s malou vykládanou truhličkou. Opatrně ji otevře a Magdaléna spatří světlou hůlku. ,,Santalové dřevo... Žíně černého jednorožce." poznamená prodavač tiše. ,,Vyzkoušejte ji." pobídne Magdalénu, která přestala doufat, že najde hůlku, která by si jí vybrala. Dokonce už začínala věřit tomu, že jde opravdu o omyl. Pak natáhla ruku a hůlku vzala. Celá místnost se rozzáříla, Magdaléně proběhlo tělm zvláštní teplo následované neobyčejným pocitem štěstí. Prodavač málem až zatleskal radostí: ,,Výborně! Výborně..." opakoval pořád zamyšleně. ,,Patřila Anelisse, že?" překvapí ho otázkou Magdaléna. Prodavač jen přikývne, opatrně hůlku od Magdalény vezme a vrátí ji zpět do truhličky a i s ní ji podá Magdaléně se slovy: ,,Dávejte na ni pozor. Je jediná svého druhu. Nikdy víc jsem žíni z ocesu černého jednorožce nepoužil. A santalové dřevo také ne. Musíte skrývat neobyčejnou moc, když si Vás vybrala, mademoiselle DeLa Noir..." Magdaléna přikývne, rychle se rozloučí a odchází z obchodu. Venku si uvědomí, co se vlastně stalo... Má hůlku! Svou vlastní. Je čarodějka! A opravdová... Magdaléna už necítí onen nevěřícný pocit, už ví, že sem patří. Pomyslí si, že je na čase koupit si pořádně velkou zmrzlinu a vydá se ulicí směrem dolů...