Magdaléna, 7. Kapitola
Nedočkavá studentka
Magdaléna leží na posteli, venku je ještě tma, takže je ještě hodně brzy ráno, je ztracená ve vzpomínkách... Stále totiž prochází Příčnou ulicí. Vchází do obchodů a uchváceně sleduje vystavené zboží. A nakupuje to, co si myslí, že bude potřebovat. Pergameny, brky, inkoust, brašnu, hábity... Zastaví se v obchodě se sovami, jen tak... Aby se podívala. Ale o chvíli později vychází ven s klecí v ruce a nevěřícně sleduje svou sovu. Je to výr velký a majestátně sedí na bydýlku. Pozoruje Magdalénu svýma velkýma očima a působí, jako kdyby chtěl odhadnout, co je jeho nová majitelka vlastně zač. Magdaléna zrovna míjí knihkupectví a neodolá pokušení zajít dovnitř. Profesor Brumbál jí říkal, že si učebnice kupovat nemá... Ale třeba Dějiny Bradavické školy by se jí mohly hodit, nebo ne? Nakonec vychází ven s téměř celou výbavou pro první ročník. Pomalu už všechno neunese a začíná přemýšlet, jak své nákupy dostane domů. A v tom si uvědomí větší problém. Jak mámě vysvětlí tu sovu? V tu chvíli je po náladě i chuti nakupovat cokoli dalšího. Jen nacpe učebnice do batohu a vydá se na nádraží. Všichni se po ní koukají. Aby ne, jak často s sebou někdo vozí sovu vlakem? Ale to, co Magdalénu překvapí je, že máma překvapená není. Jen zamumlá cosi o ochraně zvířat a zmanipulované mládeži. Víc se o sovu nestará. A Magdaléna si oddychne. Ani nevybalí věci a jde si rovnou ustlat. Kdo by po tak perném dnu nebyl unavený?
Teď ale leží na posteli a snaží se zapomenout na hrozný sen, který měla... Nebo snad krásný sen? Zdálo se jí o nejkrásnějších očích na světě. O pvním a jejím dosud jediném, polibku. Ten sen byl tak reálný. Tak skutečný, až jí to vhánělo slzy do očí. Proto radši honem myslí na Příčnou . Ale to nepomáhá. Vyleze z postele a chvilku se přehrabuje v batohu. Vyndá učebnici kouzelných slov a zaklínadel. A k ní i hůlku. Strašně si touží něco vyzkoušet. Cokoli. I když ví, že se jí to nepovede. Otevře učebnici kdesi uprostřed. Je tam kouzlo Accio... Najednou se zamračí. Tohle že se učí prváci? Podívá se na obálku knihy. Jasně, v obchodě sáhla vedle. Tahle je pro čtvrtý ročník. Začte se do prvního odstavce a hned je jí jasné, že na tohle kouzlo nemá. ,,Tak nic, vezmu si radši Dějiny Bradavické školy." rozhodne se, ale nechce se jí vstávat. ,,Kdybych to jen uměla, stačilo by takhle namířit na batoh, říct zaklínadlo a bylo by to," pomyslí si. Namíří mimoděk na batoh a v duchu řekne: ,,Accio Dějiny!" A v tom se to stane! Těžká kniha vyklouzne z batohu a přistane naprosto zkoprnělé Magdaléně na klíně. Až tíha knihy ji probere. Poprvé použila zaklínadlo! A neverbální! Jak je to možné?! Odhodí hůlku, jako kdyby se jí bála. Tohle přece neměla v úmyslu. Tohle nechtěla. Vstane a v hlavě se jí rodí plán. Rychle vytahuje brk, inkoust a pergamen. Na pár vteřin se zamyslí, pak pomalu odšroubje víčko inkoustu a začne roztřesenou rukou psát :
,,Vážený pane profesore Brumbále,
rozhodla jsem se, že místo na Bradavické škole přijmu. Mám ale spoustu otázek... Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. A stalo se něco velice zvláštního. Musím o tom s Vámi mluvit. Bylo by možné se s Vámi sejít? Prosím, je to naléhavé. A velice důležité. Kdyby to nebylo takto neodkladné, neobtěžovala bych Vás tím. Posílám svou sovu a očekávám, ač to nerada přiznávám netrpělivě, Vaši odpověď."
,,Takhle to zní dobře," řekne si Magdaléna a chystá se dopis podepsat. Ale jak? Jako Magdaléna Nováková, kterou vlastně je a není, nebo jako Magdaléna DeLa Noir, kterou vlastně také trochu je a není? Napadne ji skvělé řešení a pod dopis prostě připojí: ,,Magdaléna."
Stočí pergamen do tenké ruličky, převáže jej fialovou mašlí a otevře dvířka od klece. ,,Edgare, mám pro Tebe práci. Vím, že jsi se ještě nezabydlel... Ale snad mi to odpustíš," pousměje se na sovu. Edgar, její soví přítel ihned souhlasně zahouká a nastaví nožku. Pak už jen Magdaléna sleduje, jak se silueta s mávajícími křídly zmenšuje na daleké cestě do Bradavic.
Čas běží, hodina míjí za hodinou, den za dnem. A Magdaléna netrpělivě očekává odpověď. Se strachem i s očekáváním. A hlavně se zvědavostí. Zná Brumál její tajemství? Tajemství rodu DeLa Noir? Další večer, kdy se Magdaléna zklamaně chystá usnout... Další bezesná noc... Ale tentokrát jí pořád něco ruší. Jako kdyby někdo klepal na okno. Ve druhém patře? Nemožné! Jedině... Magdaléna přeběhne pokojem k oknu. ,,Edgare!" spatří toho, na koho čeká a radostně vykřikne. Pustí sovu dovnitř a nedočkave rozbaluje pergamenový svitek.
,,Drahá Magdaléno,
Váš dopis mě neskutečně potěšil. Jsem šťastný, že jste se rozhodla studovat u nás. Vaše otázky určitě nějak vyřešíme. Abychom na to měli dostatek času a také abych si Vás mohl přezkoušet dovolte mi, abych Vás tímto pozval ke strávení posledního týdne prázdnin na Bradavickém hradě. Celý profesorský sbor Vás uvítá, Moudrý klobouk Vás zařadí do koleje a domluvíme se, co bude dál. V pondělí, 25. srpna Vás někdo vyzvedne u Vás doma. Očekávejte svého průvodce, nebo průvodkyni ve čtyři hodiny odpoledne, Vašeho času.
Velice se na Vás těším nejen já, ale celý profesorský sbor
S pozdravem
Albus Percival Vulfric Brian Brumbál,
ředitel Bradavické školy."
,,Cože?" vykřikne Magdaléna, ,,Pětadvacátého srpna? Ale to je už zítra!" Rychle pročítá dopis znovu. Taže zíta, touhle dobou, bude v Bradavicích? Pořád tomu nemůže uvěřit. Jak ale vysvětlí mámě to, že odjede? A jak... Jak se rozloučí s... S ním? Rychle vytáhne svůj nový kufr a bezmyšlenkovitě do něj začne házet věci jen proto, aby si uvědomla, že balit takhle nemá cenu. ,,Dobrou noc, Edgare," popřeje spícímu sovímu samci a téměř v okamžiku, kdy se její hlava dotkne polštáře usíná tvrdým, konečně klidným spánkem.
Komentáře
Přehled komentářů
Susan je to užasný když se dokážeš s ostatníma podělit o tom co tě napadlo a líbí se mi že je na programu zrovna Bradavická škola :) pěkné :)
Komentáář :P
(Lili Zázvorková , 2. 8. 2011 17:01)